Shut up!! ... and explode. - Články

Jak založit úspěšnou kapelu v několika bodech

Wed, 13 Apr 2011 17:33:52 +0200

jak založit úspěšnou kapelu v několika bodech:
1/Basa je nejdůležitější část hudby. Neni slyšet, ale je slyšet když hraje falešně. Potřebuješ sehnat teda basáka, kterej dovede hrát na basu, chlastat pivo, jíst koblihu a řvát rokenrol najednou.
2/Vokálista by měl mít hodně kamarádů. Ať se snaží jak se snaží, vždycky je falešnej.
3/Kytary sou celkem jednoduchý k sehnání, teď hraje na kytaru kde kdo- takže potřebuješ nějaký plejboje, co hrajou jako satriány nebo aspoň jako džefbek.
4/Jestli chceš mít kapelu co k čemu, sežeň klávesáka. Tyhle lidi sou celkem univerzální materiál do kapely, zastanou prakticky cokoli, protože ten jejich krám má prakticky cokoli v media bance.
5/ Bubeník by měl bejt jak utrženej ze řetězu. Takže by mělo platit pravidlo, že čim víc řetězů, tim víc bubeník.

*ROKENROL!*

GE!!

Mon, 11 Apr 2011 12:06:17 +0200

Chytrá dvourecenze na fenomén ebook čteček

Tue, 01 Feb 2011 19:10:10 +0100

A tak sem si koupila Kindla. Stála sem v alzasoftu se super novou krabicí, a z mojí peneženky by se ozývala ozvěna, pokud bych do ní zavolala.

Už odmalička sem ujížděla na gadgetech, a to sem ani nevěděla, že to sou gadgety. A proto když sem v létě zmerčila, že v čechách začaly fungovat dovozci ebook čteček, nemohlo mě to nechat v klidu.

Inu tedy, Amazon Kindle 3:

Americký sympaťák z recyklovaných materiálů. Zatím jediná čtečka v čechách s wi-fi a 3G rozhraním, což mu hrozně hraje do karet co se týče zájemců o koupi čtečky. Ve finále to vypadá tak, že první AmazonKindle3 zakoupený na území ČR byl sic někdy v říjnu, ale v lednu na to, je těžce nedostatkovým zbožím. Kindle3 je nástupce monstr vyfintěnýho Kindla 2, jehož cena se houpe někde kolem deseti tisíc. Tendle je o polovinu levnější a poskytuje skoro to samý. Nicméně, tenhle model se stal tak úspěšným, že nasadil laťku veškerým momentálně dostupným čtečkám a je asi jako Smartphone mezi .. hm.. obyčejnejma telefonama.

Je vysoce komfortní a všechny čudlíky sou umíštěný tam, kde byste je logicky hledali. Umožňuje 4 polohy při čtení (otočení o 0, 90 atd...) timpádem sou ty mačkátka se zobáčkama naprosto odůvodněný na obou stranách. Přiblížení je dost neflexibilní pokud se pamatuji dobře, tak to bylo na 100, 150 nebo 200% a jinak to nešlo. Další funkce, kterou tenhle stroječek dovede, je přehrávání hudby, což mě velice ohromilo. Jak strašné bylo moje zklamání, když sem zjistila, že se nedá nijak ovládat. Klávesnice. Jak moc sem chtěla čtečku s klávesnicí, abych si do ní mohla psát poznámky, eventuelně texty do kapely, co mě napadnou v metru, když u sebe nemam ani tužku ani papír. Upozorňuji vás, že na tý klávesnici je obtížný nacvakat www.facebook.com. Viděli ste někdy důchodce psát SMS? Tak asi tak si připadáte. Nemluvě o symbolech a tak vůbec. Velký písmena. Čudlítko se šipkou nahoru (vlevo dole) je Shift (který konfiguruje i v klávesových zkratkách). Pokud se rozhodnete pro interpunkci či číslo, zmáčkněte čudlík Sym. Vyjede vám nabídka, toho vostatního co nevidíte na klávesnici, a najeďte si na to kurzorem. Veřte mi nebo ne, je to voser.

A proč vlastně Kindla už nemám? Je to právě kvůli jeho největšímu lákadlu, onom wifi přijímači. Pokud jste majitelem tohodle zařízení, připojujte se pouze na sítě, veřejné či s heslem (WEP). Váš americký kamarád si nerozumí úplně s každým typem sítě.

A tak stojim v alze podruhý s novou krabicí, tentokrát s výrobkem značky iRiver, typ Story EB02, což je v současnosti nejprodávanější čtečka obchodu alza. Zakoupila jsem ho včera, když už ze mě vyprchal veškerej vztek, co mi k(s)indl způsobil.

První, co se mi stalo, když sem ho vzala do ruky, bylo.. že sem ho začala srovnávat s Kindlem3. V ten okamžik mi došlo, jak Kindl mocně zapůsobil na vědomí nejen moje, ale i lidí co Kindla vživotě neměli v ruce. To by bylo, abych v hospodě se nevytřepávala s tim, že MÁM KINDLA... to, že na reklamaci, sem už tak moc neřikala, protože by je to třeba odradilo od byznysu s jakýmakoli čtečkama.

Ale my víme, že EB02 je starší model než Kindle. A koukala sem na něj už v létě, akorát to ještě stál mnohem, mnohem víc, než stojí teď.

Na žádné fotce sem si toho nevšimla, ale má vystouplé okraje. Nechápu tenhle záměr, asi ho nikdy nepochopim, protože mi to příde težce nepohodlný. A když plánujete tenhle předmět mít v ruce nějakou část svýho života, tak prostě potřebujete aby vám seděl, co nejvíc to půjde. Totálně nekomfortní jsou čudlíky na otáčení stránek. Jsou ukrytý nad těma rejhama po stranách. Vyžaduje nějak moc úsilí, to otočení stránky. Navíc línější než Kindle a nemá tak supr rozlišení a rozhodně nemá tolik odstínů šedi.

Nemá wifi.

Má ale diář! Ví kolik je hodin a kolikátýho vlastně je, což je Kindlovi skoro buřt. (Nějaký hodiny tam snad měl, ale...víte že si na ně vůbec nepamatuju? iRiver je má hezky vidět!)

Na hudbu máte nejen čudle na regulaci hlasitosti, ale i na přepínání a pauzovaní, který reagujou kdykoliv odkudkoliv.

Klávesnice, to je.. nebe. Funguje stejně jako klávesnice na počítači, žádná baka-nabídka symbolů. Otáčení je teda explicitní jak facka, páč tam na něj je taky speciální čudlíček a přiblížení je věcí názoru a vkusu, a jenom a jenom na vašem uvážení, jak si jej nastavíte.

Takže když takhle porovnávám tyhle dva marketingový titány, tak sem skoro snad pro ten čínskej výrobek iRiver. Je vo něco vychytanější, a wifinu na čtečce voželíte ani nevíte jak. Sic je to supr si vyřídit mejly z ká ef céčka, ale neřikejte mi, že na tohle nemáte už notebook. (Což mi připomíná, že pokud máte zálusk na notebook, měli byste jednat. Teď jsou snad nejlacinější notebooky v historii, blížící se procesorový bouři zvaný Sandy Bridge!!!) Dalším důvodem pro tuto volbu je to, Kindl v čechách zatim nemá servis a alzamani z toho moudrý nejsou. Jediný co s tim dokážou je stěží zapnout a vypnout. A ještě jim musíte ukázat kde ten vypínač je. iRiver už tady strašil s diskmenama když mě bylo deset (dávno). Cena... roli.... nehrála... ale iRiver je furt o tisícovku levnější. Nicméně brand Kindle je prostě brand. Je to jak ta slavná scéna: "Máte dvě krabičky vod sirek, uplně stejný krabičky vod sirek!... "

Kardinální veledeprese dne 8.11.2010

Mon, 08 Nov 2010 19:42:51 +0100

Hm.... Chrmbžž... Keke.

Ubývá míst, kam chodívala pro vodu.

Kapři už vypluli.

TORA TORA TORA!!!

Úsek studia 12-15.10.2010

Fri, 15 Oct 2010 16:54:34 +0200

Jany depresivní deníček z vysoké školy.

Prolog

Doufám, že dostanu čtečku na e-booky abych mohla svoje super postřehy psát "ještě za tepla". Tohle, na co si vzpomenu, už je dle mého názoru pěkně vyvanulej zbytek toho, co mě popadne během občasných záchvatů, které prožívám na svém novém působišti.

12.10.10

Inu tedy vo co go. Chodím na moc předmětů. Ne, že by mě to činilo chytřejší, ale poskytuje mi to náhled i do ostatních ročníků, než je BBIO. Mimo jiné, samozřejmě.
Molekulární biologové. Dnešní téma zní "Bílý bakalář jede tmou."

Lidi z Molekulární bio mě dneska fascinovali. Půlka z nich je nejvíc namachrovaná sebranka Slováků, který byli vyexpedovaný násilim do ČR, protože pro takový kapacity nemaj na Slovensku školský orgány. Druhá půlka byli určitě znamenití studenti na středních školách též, ale ve stínu svých zahraničních kolegů působí jako dementní bratranci. Proto, když sem dneska seděla vedle chlapce, který vypadal asi jako Max Payne, sem opatrně vtipkovala na téma matematika, ale stejně z něj šla mě nevlastní "uneasiness". Nicméně. Jako chemik vím, že jeden vzorek závěr nedělá (pokud nejste chemici, tak znáte takový to s těma vlaštovkama a jarem. Né jako jarem jako detergentem. Jarem jako ročnim obdobim, poznámka pro chemiky) a molekulární biology necham chvíli jaksi "In Vitro".

13.10.10

Pokračování matematikotronu. To je studentská dostupnější verze cyklotronu pro mozky. Poslední (devátou) hodinu matematiky sem prohlásila, že tu sme asi blbě, protože to, co nám doktorka Krylová prezentovala nebyla matematika, nýbrž přednáška kriminalistiky. "Když nemůžete počítat, volejte policajty!" je to docela vtipně vysvětlená limita, nicméně. Všude samý podezřelý, neurčitý výrazy, důkazy, vyšetřování… Phill Marlowe ze mě bude.

Epilog dne 14.10.10

Dneska sem se vrátila domu unavená, zničená, pod
vobraz a bez peněz, ale řikam si, že bych narozeniny slavila klidně každej tejden, kdyby na to přišlo. Z akademické půdy zaregistrovala moje jubileum pouze knihovnice, která nedůvěřivě otáčela v ruce můj ISIC protože "to nešlo". Před otázkou "Vy máte dneska narozeniny?" položila dotaz, zda-li sem se náhodou nevdávala, protože změna jména by všechny neplechy mojeho ISICu přenádherně vysvětlila. Dotaz o narozeninách byla potom pouze společenská povinnost.

15.10.10

Takže pátek ve znamení tělovýchovy, flagelantství a masochismu. Dneska sme hráli softbal s opravdu zajímavým mužem, kterýžto se pravděpodobně jmenuje Kubalík. I přesto, že učí nějakej ten pátek, tak neztratil smysl pro humor a dělal si legraci především z nás, ale i ze sebe. První fórek byly ty jeho rovinky. "Běžte, v půlce udělejte parakotoul a pak doběhněte!" Moje rebelující já, které se zaktivovalo v kontaktu s touhle osobou, navíc silně podpořené velkou částí rebelujících studentů z GEKA, mě dovedlo až k tomu, že sem si vydupala ať nám parakotoul předvede. On to lišácky přesunul na konec hodiny. Pak vyhlásil, že kdo nechce hrát softbal, může uběhnout dva kilometry na dráze a jít domů. Což zní jako nuda, ale pro mě to byla nabídka, která se neodmítá. Mam pocit, že sem fakt běhala skoro celou dobu, než mě to přestalo bavit. Šla sem za vyučujícím, požádala o předvedení parakotoulu, ten ho proved ve stylu opilý medvěd s umělou nohou a já se odebrala směr šatna.

A tak sem tam teda šla zase. Luštěla, Sammy's gone a Frozen Time

Tue, 14 Sep 2010 09:42:17 +0200

Víte, provozovat blog na základě recenzí je možná na první pohled zábava. Dovolte mi vás ujistit, popřípadě vám váš názor vyvrátit. Neni.

O tomhle eventu odmítám psát.

I když sem se na Frozeny těšila, nemohla sem na ně zůstat.

Moje uši krvácely.

První emo song o koblihách - špatná strava vede k rozkladu osobnosti

Tue, 17 Aug 2010 22:43:38 +0200

Někdo to bejt musí. Vzít na sebe zodpovědnost. Domnívám se, že já jsem tohoto úkolu hodna, a tedy publikuji první emo song o koblihách. Je to v angličtině, tak to možná bude trochu suchý, ale .. je to pro Craiga:***

HEART SHAPED DONNUTS

What is the meaning of dream

that I had last night?

Is it symptom of collapsed mind

or I just wanna die?

Sweet as berry limonade

are the things I just hate

is it symptom of collapsed mind,

things are bitter when allright.

Refrén:

Oh Lord, give me answer

don't let me going nowhere

heart shaped donnuts

I'm not scared, I've got guts!

Everyday's the same

all the fucking muffins

noone's gonna give me

heart shaped donnuts.

Creepy woman at candys

tries to sell me cake.

I know all her sweets

these donnuts are just fake.

Recitál: Fake people eat fake donnuts.

Refrén:

Oh Lord, give me answer

don't let me going nowhere

heart shaped donnuts

I'm not scared, I've got guts!

When I stumble, nearly sleep

I must still dream about

that, what is incredibly sweet,

dreamy heart shaped donnut. (2x)

Refrén 2:

Oh Lord, give me donnuts,

don't lemme drive nuts,

heart shaped donnuts!

Heart shaped donnuts!

Ozývá se do ticha: Heart shaped donnuts!

Malé drama v kytararárně-- to jest krám s kytarama.

Thu, 12 Aug 2010 16:31:15 +0200

To se mi stalo včera, kdy sem šla se svými kytarovými přáteli do obchodu s hudebninami na Jungmanově náměstí v Praze. Chvíli se brnkalo a pak se teda Adam rozhodl, že už si ty struny koupí a odejdeme. Já mám, bohužel, takový nepěkný zvyk, a to že nezavřu hubu a furt vo něčem melu.

Pan prodavač:

"Chcete paragon?"

Načež sem spustila jak sem si koupila ladičku, takovou tu foukací, který nefunguje géčko. Že foukam jak kretén a nic z toho nevyloudim, ani kdybych se zbláznila, a ještě že sem si ten paragon vzala protože jí pudu vrátit as soon as possible. Kluci protáčeli voči v sloup, a hnali mě pryč, protože sem nešířila dobrou karmu. Na řadu přišel další pán.

Pan prodavač:

"Tak co to bude?"

Pan nakupovač:

"Ladička," přičemž se dost vtipně zakřenil.

Pan prodavač:

trpitelsky: "Foukací?"

Pan nakupovač:

"Digitální!"

Odhodlaný tón nakupujícího pána mě rozsekal. Když nakupujete, tak ať je vás slyšet!

Kotzreiz - další nářez tentokrát prozměnu z Německa

Thu, 12 Aug 2010 15:37:05 +0200

Už nějaký poslední tři roky jsem si řikala, že punk je sice super, ale poslouchat každej den to vážně nemusim. Ale pak- přichází vysvobození jak z jasného nebe, otevírá se zlatá brána a z youtube se na mě valí chorály nebes. Poník posílá link na tři zfetovaný helmuty, který si řikaj Kotzreiz.

Takže hned úvodem bych si rozebrala etymologii jejich názvu. Reiz znamená německy krása. Půvab. Vzrušení. Kotzen zvracet. Konstatuji tedy, že se zde pravděpodobně setkávam s nějakou bandou úchylů.

Své cédé pojmenovali Es könnte nicht viel schlimmer sein, což (já nevim, jestli těma překladama nekazim umělecko-kulturní dojem, který na vás tato kapela v prvním odstavci udělala) znamená že Už to moc horší být nemohlo. Co já teda znam Die toten Hosen, tak ty maj taky celkem sebekritický názvy alb, a tedy přichází čas na teorii vycházející ze statistiky: o kapele vypovídá to, že pokud si dělaj legraci ze sebe, budou si dělat legraci i z vás.

Vlajkový song Berlin-- mě vykostil svojí naprosto až -- božsky --- čistou punkovou podobou. Nějaký hulákání, z čehož jsem schopná identifikovat jen "trinken vodka" na začátku je dojemný a každýmu pankáčovi se u toho zachvěje srdce. V půlce písničky, kdy bubeník dělá hafana- to jest, že se válí pod stolem a štěká, je naprosto dokonale oživující prvek. A poslední co si z toho pamatuju je pokřik DOSENBIER!-- plechovkové pivo.

Další písnička je Kotzreis. Hudebně to má eleganci neduživého vrtulníku, kdy v půlce písničky vokál... ále.. no, nebudu vám kazit překvapení. To, prostě a jednoduše, musíte zažít sami. Nicméně by mě zajímalo, jestli to dělaj i naživo...

Emosau mě zabilo. Začíná to monologem dívky- (asi to vytípli z nějaký seznamky) "Ich bin emo, ind ich suche ein emoboy." když rozjedou svojí tříakordovou symfonii, jediný co je rozumět je "Ich bin emosau!" Doporučuju už použít internetového slovníku, tahleta kapela je bezedná studnice výsměchu na úrovni.

Další věc, jak prostě nazvaná Saufen. Všechno, co potřebujete znát, až pojedete na výlet do Německa máte v deseti písničkách Kotzreiz. Škoda, že jsem je neobjevila dřív. Mohla to bejt sranda tenkrát v Norimberku.

Tahle kapela je dost dobře žravej punk, nicméně v písni Alte Männer rosten nicht se přidávají prvky trance disko čehosi (podle mě kytarista zjistil, že tyhle zvuky umí jeho starej playstation) a vede mě to k mojí starý představě nechutně zvrhlé technopárty se šiškama salámu v Albertu. Vdžyť k Bionic Ghost Kids nemaj daleko. Spartakiádní diskopán s čelenkou- představte si ho v pankovym a vyjde vám kytarista z týhle bandy. Dokonce BGK sou taky Berlíňáci.

Takže zakončim to. Po dlouhym bezpunkovym období, mě tohle nadchlo. Sou to blázni.

Ten klip fakt žeru! Nejlepší sou na něm ty ksichty lidí, co zastavili, aby jim do kamery zahuňákali "Berlin!!" a flákání se Kotzreiz někde na ulicích. A taky by mě zajímalo, jestli někdy daj to pivo z ruky (aspoň když hrajou).

DOPHMU znovu zasahuje- tentokrát na koncertě Enola Guns, Sammy's Gone a Holy House

Tue, 10 Aug 2010 01:47:48 +0200

Tak jak už to tak bývá, když není zrovna co na práci a žádné velké ryby ve vašem přilehlém rybníku se zrovna nevyskytují. Flákat se doma a poslouchat svoje oblíbený šlupky z let devadesátých a osmdesátých. Megapohodka.

Večer si přečíst kus z oblíbenýho kusu červený knihovny a spát.

...

Nechápu, proč je teď tenhle trend tak v oblibě, lidi uplně zapomínaj chodit do hospody, kde se taky možná něco děje. Když nebyl internet, tak se chodilo do klubu, kde se poslouchalo, to co se hrálo-- (extrémně obecná definice, jo!) A na mě to leze taky -- tim ale, že poslouchám Alesanu a čtu Brama Stokera. Zástupce Delegace Ochrany Práv Hárdkorově Muzických Umění žije jiným životem než všichni ostatní.

No abych se dostala k tomu o čem dneska hodlám psát zápis- tak vám musím nejprve nastínit atmosféru.

Je léto někdy začátkem srpna - je celkem hnusně, ale to mi nevadí- vyrážím do Motoráje na koncert svojí další oblíbené kapely Enola Guns. Nabalily se na ně další dvě kapely, přičemž (a to teda Hué! na to) je to vlastně banda mejch známejch kam se podívám. Dneska budu na Coca-cole, pičo, řikam si a vytahuju kamelku. Nikdo vedle mě nemá žádnou kabelku. Haha. Fór. Motoráj je v prdeli někde v Libni, nebo kde? Kde se TADY ... TOHLE vzalo?

První kapela byli Holy House, nevim kdo je frontman, ale jedná o celkem zdařilý pokus o chůzi ve stopách víceméně legendárních hipíků Doors. Doors nedělaj šlépěje, Doors za sebou táhnou tříproudovou dálnici svejch pokračovatelů, revivalů, napodobitelů, voskovejch figurín, hoperů, co vykrádaj v každym albu Light My Fire třikrát, a podobně.., ale tyhle kluci bez prdele VÁLEJ.

Nevim, jak dlouho hrajou, ale jejich potenciál je max. Hlavně-- to vypadá, že je muzika, co dělá baví, a neženou se za každou cenu za úspěchem. Je to přesně tak, jak moudře praví Hanz Haubert; každý zboží má svýho kupce. Nebudeme vám cpát něco, co se vám nelíbí. Stejně dřív než dopijete pivo, tak končíme.

Teda... že bych něco vytýkala, tak to leda.. zpěvák se choval maličko ujetě-vžitě-afektovaně. Ale co si vzpomínám na toho člověka, co dělal revival Doors v Rock Café před n lety, tak tohle byla ještě pohodička s tatarkou.

Po půlhodinové pauze, se druhá kapela konečně rozhoupala k tomu, aby aspoň všichni čtyři nalezli na prdipódium, co Motoráj poskytuje.

Jako čestný člen DOHPMU bych na nich neměla nechat niť suchou, a vyčíst jim všechno, i to, že doma čuměj moc dlouho do lednice. Takže... čim začít? Kytarista si nedává pozor, kdy má hrát! Nebo možná dává až moc velkej a dopadá to semtam pěkně blbě. Bubeník a basák jsou víceméně s obliga, protože nedávají svoje nedostatky najevo. Zpěv je kapitola sama pro sebe, žádné zlepšení intonace se nekonalo, takže asi to je tak schválně. Zaplaťpánbu za ten novej song!

A do třetice (to je tak nechutně votřepaná hláška až je mi stydno to použít) se na stage snaží vsoukat o jednoho člena početnější kapela Sammy's Gone. Bohužel pro big ego všech členů to ... skoro nejde.

Nepamatuju si jedinou melodii. Kromě I'm your Venus, ale to je 40 let starej song. Bubeník značně vyflusanej z předchozího koncertu s Enoláčema- ze sebe spotil triko a odevzdaně se nechává oslepovat reflektory, zatímco vyflusává krev do rytmu. Hlavní kytarista by nejraději vypustil džina Eddieho Van Halena, který se zabydlel v jeho kytaře- jenže ten na tenhle polopunk prostě nevyleze. Současný basák by zasloužil svůj vlastní stage- takovýdle ksichty co dělá když hraje, neuvidíte ani na koncertě Slipknotů. To je ... ! To je fakt Buffy přemožitelka hemeroidů! Ale jinak.. jako Romane, hraješ dobře! Na vidlejšího kytaráka nic nemam, ale přichází hodnocení zpěvu. Nejdřív (když sem na nich byla poprvé, někdy v červnu) jsem si myslela, že to je celkem dobrý, ale to sem rozhodně nebyla střízlivá. Nevim proč, ale když sem to poslouchala tak třeskutě střízliva sem došla závěru, že to zní, jako kdyby zpěvačku se někdo právě zezadu znásilňoval motorovou pilou. Anyways- důvod proč se na jejich koncertě zřídit jako doga.

Rozhodně nelituju, že sem so do tý prdele, někde v Libni? nakonec dohrabala. Holy House vidět mi za to stálo, Enoláči s novou songou (která konečně zpěvačce sedla), no a Sammy's Gone s Romanem -- jej! šla bych znova. Hned. Nemáte héro?

Bionic Ghost Kid

Fri, 23 Jul 2010 12:25:52 +0200

Na světě je hodně věcí, který nechápu. Jsou věci, které zcela jednoznačně pochopit nelze. Jsou věci, které nechápe nikdo. A pak jsou Bionic Ghost Kids.

Už jen obrázek. Už jenom tenhle jeden zasranej obrázek řve do čtyřech světovejch stran, že něco neni v pořádku-- Emopán se spartakiádní čelenkou ve vlasech, potom obdoba klasického Dumasova románu - Muž s leskou diskomaskou, a do tria k nim Pes Gaypes. Tihle Němčouři se prostě ničeho nebojej. Všechno je totiž přesně naopak.

Takže mám jejich album Horrorshow, a nevim proč, ale Last.fm mi tvrdí, že mám za dva dny víc jak 90 poslechů.

No jistě! Víte jak dlouho jsem čekala na něco takhle pekelnickýho?

Tito švihlí pánové hrajou podle mě instrumentální elektropunk prokládanej diskotrancehausovým hardkórem, do kterýho si občas zarepujou blackmetalovým hláskem.

Píseň Poison Ivy je něco, z čeho vám dříve nebo později začne hrabat a začnete s tím prudit i okolí. Pokud to přežijete, máte evidentně dostatečně tolerantní přátele, kteří vás respektují za vaše činy pro dobro lidstva.

Sountrack for Violence je užasný kus dle mého názoru, kterou klucí možná vzali trochu hardkórově vážně. Divný. Takový hadoukenovsky-prodidžovský...Marylin Manson.

Další můj oblíbený díleček je Wrapped in Plastic. Když to hraje, představuju si frontu v Albertu u šunky v lahůdkách. Lidi mávající ve vzduchu uherákama ve vákuu, letající zauzené makrely a podobné jídelní prapodivnosti. Nicméně. Nechutně zvrhlá technopárty v hypermarketu je přesně to místo, kam nás BGK chtěli odvést, bohužel jiné než hudební prostředky k tomu nejsou.

Vlajková píseň Horrorshow je bloody damned extraturboliga. Zní to jak Rob Zombie na dovolený na Ibize.

Přátelé a kamarádi. Až se jednou ukážou u nás v Praze, tak mě potkáte v první řadě. Budu ten člověk v chemickym plášti a šnorchlem v ruce.

Delegace Ochrany Práv Hardkórových Muzických Umění- velký turboúvod nové éry na Sunshinech

Fri, 23 Jul 2010 01:10:29 +0200

Po dlouhé odmlce jsem se rozhodla opět se proti něčemu bouřit. Letos jsem byla poprvé u voleb. Žiju ve státě takovém, jakém si ho vytvořím. A proto nemůžu nechat ležet ladem spousty kapel, jenž se ošívají extrémní tvrdostí, brutalitou, živostí, dynamikou, žárem a hravostí, načež jim na koncerty chodí deset zmalovanejch blondýn.

Ó né, kdepak, né že by mi blondýny vadily, naopak. Podle nich se dá velmi rychle a spolehlivě určit kvalita hardkórovosti kapely.

Ó jé, proč mě to napadlo? Chodit po koncertech a hodnotit kvalitu předvedeného hardkóru? Protože jsem byla letos na Rock for people místo na Morcheebě na Sunshinech. Řikala sem si, vždyť je to takový léta moje oblíbená kapela... to bych byla blbá, kdybych šla na Morcheebu, která tu je poprvé a vživotě (mojem životě minimálně) jindy se tu už neukáže.

Oděna trikem Evergreen Terrace jsem zaplula do růžovofialového davu, občas probleskujícím třpytkou či jinou girlandou. Zatímco já vytahuju kamelku, slečna vedle mě prohrabává kabelku. Hoho, to je fór. Ještě mě třeštila hlava z toho extrémního bordelu, kterej se sehrál na Gallows.... áá epésní to bylo. Frank Carter je taky extrémní řízek.

Pánové a dámy. Když se Jirka vopřel do kytary, znělo to tak, jako to pokaždý na koncertě SunZ znělo. Ale něco mi sakra vadilo.

Dopr**** , neřikej mi, že neznáš slova! znělo mi v hlavě. No pochopitelně, že sem je neznala, jako i celou skvělou píseň. Takovouhle slaďárnu bych totiž nevydržela poslouchat dýl než dvakrát.

Kolem mě juchaly blondýny na písničku, která byla tak sladká, že mi málem povypadaly všechny zuby. Když se SunZ dostali k nějaký sonze z Moonshoweru tak blondýny kol mě ztichly, a já je ve skákání vystřídala. Nuda tohleto individuální pogo vám povim.

Pak přišlo na největší flák toho večera, kdy celý dav speloval čtyři anglické hlásky. Chvíli mi vrtalo hlavou, proč se skanduje zkratka synromu získaného selhání imunity, když pak mi došlo, že to je plánovaný hardcore western euro ganxta hit roku 2010, K.I.D.S., Kids in da streets.

Když pánové z Tábora dohráli, oddaní fanoušci (včetně mě) si vydupávali přídavek. Když vylezl Dan (bubeník) hlásíc, že: "My bysme hráli klidně dál, ale nechceme mít průser," tak mít já něco v ruce tak mu to hodim přímo na kokos. Tohle je ten hardcore, co si podmanil kluby po celý Americe? Neni nouze vo rify, neni nouze vo fandy a už vůbec né vo nápady. Nějak jim došel testosteron.

Druhého dne na to spravil Kay Buriánek recenzi na internetovém portálu ABRadia extrémní hustozprávu o koncertě Die Antwood, jež mu po přemrštěném a nadhodnoceném Rock for People přišel jako flastr na duši. Nebo možná uši, já teď nevim. Já udělala správný facepalm a řekla si v duchu, že má kliku, že na svojich koncertech nemusí bejt v publiku.

Vyblitost moderního umění očima dvacetiletého příslušníka české populace

Thu, 22 Jul 2010 19:51:26 +0200

Vybírání.

To je vždycky problém. Když jdete do knihovny, vybíráte si zpravidla podle autora, protože víte co můžete přibližně čekat. Vybírání auta je věcí silně fundamentální záležitostí, protože řidič se stává oddán jedné značce, a pokud se mu nepoštěstí sehnat kus podle jeho představ, nedělá nic jiného, než sní o jiném autě, popřípadě jak by si svůj aktuální model vylepšil. Mohla bych vyčítat dále, ale již z krátkého úvodu plyne, že vybírat věci podle názvu se nevyplácí. Samozřejmě nemohu svůj názor nechat jentak bez řádné argumentace a tak vám sdělím, jak jsem koukala na anime s názvem WORKING!!

Dva vykřičníky na konci již hlásí, že autorem nebude normální člověk, protože více interpunkčních znamének (vykřičníků, otazníků) používají ze zásady lidé s psychickými poruchami, v afektu nebo prostě ty, co maj v hlavě nasráno. Pokud jste se s tím nikdy na facebooku nesetkali, buďte šťastni a pokuste se emigrovat, co nejdříve to jde. Před patnácti vykřičníky lze najít emotivně nevyrovnaný vzkaz o tom, že dneska svítilo sluníčko a to je vlastně důvod k sebevraždě.

Working mi je taky proti srsti. Silně.

Přecházím tedy rovnou k jádru pudla.

Je to slátanina.

Moje babička tohle říkala, když jsem se koukala jako malá (mladá) na nějaké pofidérnosti typu Power Rangers. Brala jsem to jako výraz pro nějakou strašlivou sračku v televizi, pravý lexikologický význam mi dotekl o patnáct let později při sledování tohoto televizního unikátu.

Lát. Látat. Slátat. Slátanina.

Typologie postav je neuvěřitelná. Co mě asi nejvíc praštilo do hlavy je Satou-kun. Podle mě si vzal Sanji z One Piece práci na půl úvazku v tomhle anime. Bože. Jsou všichni japonský kuchaři blonďáci, kterejm neni vidět do obličeje? Kuřáci pochopitelně. Souma-kun je další prapodivná typologie kuchaře. Takhle přesně by totiž vypadal Ryuuji z Toradora! pokud bychom mu vštípili povahu jeho nejlepšího kamaráda Kitamury.

Další anime-vobšleh je sám hlavní postava Takanashi-kun. Mikiya Kokutou 100% z Kara no Kyokai. Jeho šéfová Kyoko-san je Shiki. A co hůř. Oba jsou svým vzorům i podobní.

Tři zbylé hrdinky nejsou jednoznačně k nikomu přiřaditelné, ovšem nemohu ani zdaleka naznačit, že by byly originální. Inami -- jen se na ní podívejte--- vždyť i se jako ta Nami u One Piece jmenuje. Nicméně její nesnášenlivost a netolerance k určitým záležitostem je s Nami shodná. Violence, I mean-- násilí nápodobně.

Takže děti. Až budete plakat, že máte málo místa na hardisku k uskladnění tří anime, obstarejte si raději pouze jedno a to Working!!. Neříkám, že to je špatné anime, naopak mě dost baví, ale ty charaktery jsou až politováníhodně ojetě profláklé. Dialogy jsou vtipné, rychlé, ostré. Je to zábava.

Maková lolita a Emotýl Emonuel.

Sat, 24 Jan 2009 16:25:23 +0100

Tohle sem provedla s omalovánkama malý sestřičky mojí kámošky. Doufam, že jí to moc nepoznamená. Trošku sem si udělala srandu z gotickejch emo blogísků, ale .... ]:->

MUCC

Thu, 15 Jan 2009 16:52:22 +0100

No teda. Nějak nevim co vo tom mam říct..

Wakeshima Kanon

Sat, 03 Jan 2009 15:04:23 +0100

Lidi, já sem nikdy moc lolitám nefandila.

...

Ale co sem nějak koukala na Vampire Knight, posléze i Vampire Knight guilty, sem ani nebyla tak hotová z Yuki, z který furt cáká krev nebo Zera, kterýho maj všichni za polomrtvýho... Vždycky když skončil díl VK tak mi běhá mráz o zádech, a to hlavně kvůli endingu od Kanon. Je to zpěvačka- chellistka- nebo- jak se řiká těm, co hrajou na violonchello?- upřímně pozitivní texty, ze kterejch mam vždycky chuť skočit z vokna... Ne, nepovim vám, proč se mi to vlastně tak líbí.

Ať hledam, jak hledam, našla jsem jen singly Still Doll a Suna no Oshiro, který jsou z Vampire Knightu. Přeju příjemný poslech skřípaní vlastních nervů.

ohGr

Sat, 29 Nov 2008 21:26:21 +0100

Tak tenhle člověk si říká Nivek Ogre. Určitě má i nějakou skutečnou lidskou identitu, ale mistrně ji zatím tají.

To a Mark Walk založili kapelu která se jmenuje ohGr. tenhle článek píšu už asi po patnáctý a ztrácim už pointu, proč to sem vlastně píšu, protože sem nasraná.

takže. krátce. sou divný, sou temný , sou strašidelný. hotovo. klipy : výborný. hudba: výborná. texty: hyper super drsný.

A tenhle song CraCKer uplně baštim.

Soubory

Mon, 24 Nov 2008 16:52:03 +0100

Lidi, kdyby soubory nešly stáhnout, stačí mi písknout. V profilu jsem updatla svoje info takže neni problém...

T__T banzai Sekaiichi no ottoko

Sun, 16 Nov 2008 16:55:56 +0100

SEKAIICHI NO OTTOKO TO YOBARERU TAME NI!!!!!!!

Lidi tohle prostě nesmíte nevidět, pokud máte rádi One Piece. Tenhle flák je jeden z "Strawhats crew songs" kterou zpívají voice actors Zora, Sanjiho a Usoppa. Nyaa ^^

http://www.megaupload.com/?d=NKCB9B8J

Zorooo

Mon, 10 Nov 2008 21:11:25 +0100

Zejtra (11.11.) má podle oficionálního databooku narozeniny Roronoa Zoro z One Piece. Stejně si ale myslim, že mu 19 bude už napořád...:P Happy bRsdEj Marimo....