Shut up!! ... and explode. na Blog.cz

Jany depresivní deníček z vysoké školy.

Prolog

Doufám, že dostanu čtečku na e-booky abych mohla svoje super postřehy psát "ještě za tepla". Tohle, na co si vzpomenu, už je dle mého názoru pěkně vyvanulej zbytek toho, co mě popadne během občasných záchvatů, které prožívám na svém novém působišti.

12.10.10

Inu tedy vo co go. Chodím na moc předmětů. Ne, že by mě to činilo chytřejší, ale poskytuje mi to náhled i do ostatních ročníků, než je BBIO. Mimo jiné, samozřejmě.
Molekulární biologové. Dnešní téma zní "Bílý bakalář jede tmou."

Lidi z Molekulární bio mě dneska fascinovali. Půlka z nich je nejvíc namachrovaná sebranka Slováků, který byli vyexpedovaný násilim do ČR, protože pro takový kapacity nemaj na Slovensku školský orgány. Druhá půlka byli určitě znamenití studenti na středních školách též, ale ve stínu svých zahraničních kolegů působí jako dementní bratranci. Proto, když sem dneska seděla vedle chlapce, který vypadal asi jako Max Payne, sem opatrně vtipkovala na téma matematika, ale stejně z něj šla mě nevlastní "uneasiness". Nicméně. Jako chemik vím, že jeden vzorek závěr nedělá (pokud nejste chemici, tak znáte takový to s těma vlaštovkama a jarem. Né jako jarem jako detergentem. Jarem jako ročnim obdobim, poznámka pro chemiky) a molekulární biology necham chvíli jaksi "In Vitro".

13.10.10

Pokračování matematikotronu. To je studentská dostupnější verze cyklotronu pro mozky. Poslední (devátou) hodinu matematiky sem prohlásila, že tu sme asi blbě, protože to, co nám doktorka Krylová prezentovala nebyla matematika, nýbrž přednáška kriminalistiky. "Když nemůžete počítat, volejte policajty!" je to docela vtipně vysvětlená limita, nicméně. Všude samý podezřelý, neurčitý výrazy, důkazy, vyšetřování… Phill Marlowe ze mě bude.

Epilog dne 14.10.10

Dneska sem se vrátila domu unavená, zničená, pod
vobraz a bez peněz, ale řikam si, že bych narozeniny slavila klidně každej tejden, kdyby na to přišlo. Z akademické půdy zaregistrovala moje jubileum pouze knihovnice, která nedůvěřivě otáčela v ruce můj ISIC protože "to nešlo". Před otázkou "Vy máte dneska narozeniny?" položila dotaz, zda-li sem se náhodou nevdávala, protože změna jména by všechny neplechy mojeho ISICu přenádherně vysvětlila. Dotaz o narozeninách byla potom pouze společenská povinnost.

15.10.10

Takže pátek ve znamení tělovýchovy, flagelantství a masochismu. Dneska sme hráli softbal s opravdu zajímavým mužem, kterýžto se pravděpodobně jmenuje Kubalík. I přesto, že učí nějakej ten pátek, tak neztratil smysl pro humor a dělal si legraci především z nás, ale i ze sebe. První fórek byly ty jeho rovinky. "Běžte, v půlce udělejte parakotoul a pak doběhněte!" Moje rebelující já, které se zaktivovalo v kontaktu s touhle osobou, navíc silně podpořené velkou částí rebelujících studentů z GEKA, mě dovedlo až k tomu, že sem si vydupala ať nám parakotoul předvede. On to lišácky přesunul na konec hodiny. Pak vyhlásil, že kdo nechce hrát softbal, může uběhnout dva kilometry na dráze a jít domů. Což zní jako nuda, ale pro mě to byla nabídka, která se neodmítá. Mam pocit, že sem fakt běhala skoro celou dobu, než mě to přestalo bavit. Šla sem za vyučujícím, požádala o předvedení parakotoulu, ten ho proved ve stylu opilý medvěd s umělou nohou a já se odebrala směr šatna.