To se mi stalo včera, kdy sem šla se svými kytarovými přáteli do obchodu s hudebninami na Jungmanově náměstí v Praze. Chvíli se brnkalo a pak se teda Adam rozhodl, že už si ty struny koupí a odejdeme. Já mám, bohužel, takový nepěkný zvyk, a to že nezavřu hubu a furt vo něčem melu.
Pan prodavač:
"Chcete paragon?"
Načež sem spustila jak sem si koupila ladičku, takovou tu foukací, který nefunguje géčko. Že foukam jak kretén a nic z toho nevyloudim, ani kdybych se zbláznila, a ještě že sem si ten paragon vzala protože jí pudu vrátit as soon as possible. Kluci protáčeli voči v sloup, a hnali mě pryč, protože sem nešířila dobrou karmu. Na řadu přišel další pán.
Pan prodavač:
"Tak co to bude?"
Pan nakupovač:
"Ladička," přičemž se dost vtipně zakřenil.
Pan prodavač:
trpitelsky: "Foukací?"
Pan nakupovač:
"Digitální!"
Zde hledá 