Shut up!! ... and explode. na Blog.cz

jak založit úspěšnou kapelu v několika bodech:
1/Basa je nejdůležitější část hudby. Neni slyšet, ale je slyšet když hraje falešně. Potřebuješ sehnat teda basáka, kterej dovede hrát na basu, chlastat pivo, jíst koblihu a řvát rokenrol najednou.
2/Vokálista by měl mít hodně kamarádů. Ať se snaží jak se snaží, vždycky je falešnej.
3/Kytary sou celkem jednoduchý k sehnání, teď hraje na kytaru kde kdo- takže potřebuješ nějaký plejboje, co hrajou jako satriány nebo aspoň jako džefbek.
4/Jestli chceš mít kapelu co k čemu, sežeň klávesáka. Tyhle lidi sou celkem univerzální materiál do kapely, zastanou prakticky cokoli, protože ten jejich krám má prakticky cokoli v media bance.
5/ Bubeník by měl bejt jak utrženej ze řetězu. Takže by mělo platit pravidlo, že čim víc řetězů, tim víc bubeník.

*ROKENROL!*

A tak sem si koupila Kindla. Stála sem v alzasoftu se super novou krabicí, a z mojí peneženky by se ozývala ozvěna, pokud bych do ní zavolala.

Už odmalička sem ujížděla na gadgetech, a to sem ani nevěděla, že to sou gadgety. A proto když sem v létě zmerčila, že v čechách začaly fungovat dovozci ebook čteček, nemohlo mě to nechat v klidu.

Hm.... Chrmbžž... Keke.

Ubývá míst, kam chodívala pro vodu.

Kapři už vypluli.

TORA TORA TORA!!!

Jany depresivní deníček z vysoké školy.

Prolog

Doufám, že dostanu čtečku na e-booky abych mohla svoje super postřehy psát "ještě za tepla". Tohle, na co si vzpomenu, už je dle mého názoru pěkně vyvanulej zbytek toho, co mě popadne během občasných záchvatů, které prožívám na svém novém působišti.

12.10.10

Inu tedy vo co go. Chodím na moc předmětů. Ne, že by mě to činilo chytřejší, ale poskytuje mi to náhled i do ostatních ročníků, než je BBIO. Mimo jiné, samozřejmě.
Molekulární biologové. Dnešní téma zní "Bílý bakalář jede tmou."

Lidi z Molekulární bio mě dneska fascinovali. Půlka z nich je nejvíc namachrovaná sebranka Slováků, který byli vyexpedovaný násilim do ČR, protože pro takový kapacity nemaj na Slovensku školský orgány. Druhá půlka byli určitě znamenití studenti na středních školách též, ale ve stínu svých zahraničních kolegů působí jako dementní bratranci. Proto, když sem dneska seděla vedle chlapce, který vypadal asi jako Max Payne, sem opatrně vtipkovala na téma matematika, ale stejně z něj šla mě nevlastní "uneasiness". Nicméně. Jako chemik vím, že jeden vzorek závěr nedělá (pokud nejste chemici, tak znáte takový to s těma vlaštovkama a jarem. Né jako jarem jako detergentem. Jarem jako ročnim obdobim, poznámka pro chemiky) a molekulární biology necham chvíli jaksi "In Vitro".

13.10.10

Pokračování matematikotronu. To je studentská dostupnější verze cyklotronu pro mozky. Poslední (devátou) hodinu matematiky sem prohlásila, že tu sme asi blbě, protože to, co nám doktorka Krylová prezentovala nebyla matematika, nýbrž přednáška kriminalistiky. "Když nemůžete počítat, volejte policajty!" je to docela vtipně vysvětlená limita, nicméně. Všude samý podezřelý, neurčitý výrazy, důkazy, vyšetřování… Phill Marlowe ze mě bude.

Epilog dne 14.10.10

Dneska sem se vrátila domu unavená, zničená, pod
vobraz a bez peněz, ale řikam si, že bych narozeniny slavila klidně každej tejden, kdyby na to přišlo. Z akademické půdy zaregistrovala moje jubileum pouze knihovnice, která nedůvěřivě otáčela v ruce můj ISIC protože "to nešlo". Před otázkou "Vy máte dneska narozeniny?" položila dotaz, zda-li sem se náhodou nevdávala, protože změna jména by všechny neplechy mojeho ISICu přenádherně vysvětlila. Dotaz o narozeninách byla potom pouze společenská povinnost.

15.10.10

Takže pátek ve znamení tělovýchovy, flagelantství a masochismu. Dneska sme hráli softbal s opravdu zajímavým mužem, kterýžto se pravděpodobně jmenuje Kubalík. I přesto, že učí nějakej ten pátek, tak neztratil smysl pro humor a dělal si legraci především z nás, ale i ze sebe. První fórek byly ty jeho rovinky. "Běžte, v půlce udělejte parakotoul a pak doběhněte!" Moje rebelující já, které se zaktivovalo v kontaktu s touhle osobou, navíc silně podpořené velkou částí rebelujících studentů z GEKA, mě dovedlo až k tomu, že sem si vydupala ať nám parakotoul předvede. On to lišácky přesunul na konec hodiny. Pak vyhlásil, že kdo nechce hrát softbal, může uběhnout dva kilometry na dráze a jít domů. Což zní jako nuda, ale pro mě to byla nabídka, která se neodmítá. Mam pocit, že sem fakt běhala skoro celou dobu, než mě to přestalo bavit. Šla sem za vyučujícím, požádala o předvedení parakotoulu, ten ho proved ve stylu opilý medvěd s umělou nohou a já se odebrala směr šatna. 

Víte, provozovat blog na základě recenzí je možná na první pohled zábava. Dovolte mi vás ujistit, popřípadě vám váš názor vyvrátit. Neni.

O tomhle eventu odmítám psát.

I když sem se na Frozeny těšila, nemohla sem na ně zůstat.

Moje uši krvácely.

Někdo to bejt musí. Vzít na sebe zodpovědnost. Domnívám se, že já jsem tohoto úkolu hodna, a tedy publikuji první emo song o koblihách. Je to v angličtině, tak to možná bude trochu suchý, ale .. je to pro Craiga:***

To se mi stalo včera, kdy sem šla se svými kytarovými přáteli do obchodu s hudebninami na Jungmanově náměstí v Praze. Chvíli se brnkalo a pak se teda Adam rozhodl, že už si ty struny koupí a odejdeme. Já mám, bohužel, takový nepěkný zvyk, a to že nezavřu hubu a furt vo něčem melu.

Pan prodavač:

"Chcete paragon?"

Načež sem spustila jak sem si koupila ladičku, takovou tu foukací, který nefunguje géčko. Že foukam jak kretén a nic z toho nevyloudim, ani kdybych se zbláznila, a ještě že sem si ten paragon vzala protože jí pudu vrátit as soon as possible. Kluci protáčeli voči v sloup, a hnali mě pryč, protože sem nešířila dobrou karmu. Na řadu přišel další pán.

Pan prodavač:

"Tak co to bude?"

Pan nakupovač:

"Ladička," přičemž se dost vtipně zakřenil.

Pan prodavač:

trpitelsky: "Foukací?"

Pan nakupovač:

"Digitální!"

Odhodlaný tón nakupujícího pána mě rozsekal. Když nakupujete, tak ať je vás slyšet!

Už nějaký poslední tři roky jsem si řikala, že punk je sice super, ale poslouchat každej den to vážně nemusim. Ale pak- přichází vysvobození jak z jasného nebe, otevírá se zlatá  brána a z youtube se na mě valí chorály nebes. Poník posílá link na tři zfetovaný helmuty, který si řikaj Kotzreiz.

Tak jak už to tak bývá, když není zrovna co na práci a žádné velké ryby ve vašem přilehlém rybníku se zrovna nevyskytují. Flákat se doma a poslouchat svoje oblíbený šlupky z let devadesátých a osmdesátých. Megapohodka.

Večer si přečíst kus z oblíbenýho kusu červený knihovny a spát.

...